Baculka
1. 4. 2007
-.-.-.- BaCuLkA-.-.-.-
Klára šla ulicí a přemýšlela o slovech které jí právě řekl její idol.. Rozplakala se…
"Hrošice! Jak sis mohla myslet, že bych stál o někoho, jako jsi ty? Na mě nemáš, sádlo!" - zaznívaly jí v hlavě pořád dokola tyhle věty. V jedné z výloh uviděla svůj odraz.. Přes slzy viděla sice rozmazanou, ale i tak dost zřetelnou postavu. "Jsem tlustá, jsem tlustá, jsem sádlo a hrošice!" opakovala si v duchu. Odvrátila zrak od svého odrazu a vydala se domů. Místo obvyklé večeře se zamkla v pokoji a začala mučit své tělo. Po deseti sklapovačkách byla zadýchaná jako po maratonu… Rozhodla se, že to pro dnešek stačí a šla si dát sprchu. Ten večer usínala s myšlenkou, že kvůli Martinovi musí za každou cenu zhubnout… Jak jinak by si jí mohl všimnout?! Druhý den kvůli svému novému předsevzetí vynechala snídani i svačinu, zašla si pouze na oběd ve školní jídelně. Po příchodu domů se převlékla do sportovního a nanovo začala cvičit. Dnes udělala sklapovaček překvapujících 30, ale pořád se jí to zdálo málo.. Každý den bude 10 přidávat, rozhodla se. Jenže jen sklapovačkami nezhubne. Nazula si boty a vyrazila. Ke sklapovačkám bude denně ještě běhat.
Postupem času získala dobrou kondičku a kila mizela. Místo 80, které měla před 3 měsíci, má dnes 73 kg. Pořád nebyla spokojená, v hlavě si neustále opakovala slova o tom, jak je tlustá.
Kamarádi a známí se nestačili divit. Rozmlouvali jí její cvičení. Markéta, její nejlepší kámoška a sestra Martina v jednom, jí jednou řekla: "Kláro co blbneš? Přece se kvůli tomu blbečkovi nezničíš. Už to nejsi ty. Nemáš na mě čas, pořád myslíš jen na cvičení a počítáš kalorie u všech jídel. Prober se!" Dokonce i Lukáš, kluk z Martinovi party se s ní snažil navázat kontakt, říkal jí, že je blbost měnit se jen kvůli klukovi. "Já tě mám rád takovou, jaká jsi!"
Ale Klára nechtěla nic slyšet, dál cvičila, neustále zvyšovala dávky cviků a snižovala přijímanou dávku potravin. Za 8 měsíců zhubla - asi zázrakem - o neuvěřitelných 20 kilogramů. Nyní vážila na svých 17 let a 175 cm pouhých 60 kilo. Martin si jí pořád nevšímal, měl svojí holku a žádné jiné se nevěnoval. Štvalo jí to a hlavně jí to nutilo pořád cvičit. Už skoro nejedla. Po nátlaku přátel a okolí se rozhodla, že její konečná bude na 55 kilogramech. Těch 5 kilo bylo dole až moc rychle. Klára snížila dávku cviků natolik, že denně cvičila jen 10 sklapovaček, na kterých i začínala. Běh vynechala úplně, ale k normální stravě se nevrátila. Když už jí přinutili sníst něco většího, vyzvracela to ihned i s tím, co snad v životě nesnědla. Když si za měsíc a půl po snížení cviků stoupla na váhu nevěřila svým očím… 47?!?! Co je to za blbost?!?! Vždyť už skoro necvičila!!! I když nechtě, musela přestat cvičit úplně.
Tak to šlo dál a Klára se cítila pořád slabší, padaly jí vlasy, nehty se lámaly i při sebejemnějším dotyku a navíc… Martin si jí vůbec nevšímal. Kamarády už neměla skoro žádné, jen Markéta se jí snažila pomoct. "Kláro, ty máš anorexii! Musíš se léčit!" "Já nemám žádnou anorexii, nech mě být! Závidíš, že jsem tak hubená co?!" Touhle větou přišla i o Markétu.
Byla středa a Klářina máma se vracela z práce. Jako obvykle zavolala z chodby pozdrav, a když jí nikdo neodpovídal, moc si toho nevšímala. Začala chystat večeři, když v tom se z Klářina pokoje ozvala rána. Paní Šimůnkovou to vyděsilo a běžela se tam podívat. Našla Kláru bezmocně ležící na podlaze, až nyní si všimla jak nepřirozeně je hubená. Okamžitě zavolala záchranku. Tohle se stalo 3 měsíce po tom, co Klára vážila 47 kilogramů.
Markéta s Lukášem šli nemocnicí. "Prosím vás, kde leží Klára Šimůnková?" zeptala se Markéta sestřičky. "Pokoj č. 28, páté patro." Zaklepali na dveře a vešli. Byl u ní doktor, Klára měla zavřené oči. "Uzdraví se?" zeptal se Lukáš. "Je příliš pozdě, váží jenom 36 kilo, to je hodně málo. Je mi líto." řekl doktor a opustil místnost. Lukášovi tekly slzy po tvářích. "Markéto, můžeš mě tu nechat jenom s ní? Prosím." řekl tichým hlasem Lukáš. Markéta kývla a odešla. Lukáš si sedl k posteli a vzal do dlaní Klářinu ruku. Jeho slzy na ní kapaly a on tiše promluvil. "Víš Klárko, Martin je blbec! Neviděl, jak jsi krásná, i když jsi měla o pár kilo víc. Zničil ti život. Klárko, ale já, já tě miluju, víš? Už strašně dlouho, ale bál jsem se ti to říct. Byla to chyba. Měl jsem ti to říct. Teď mi tu umíráš a to všechno jenom kvůli Martinovi…"
Najednou Klára otevřela oči a z posledních sil se na Lukáše usmála. Stiskla mu ruku a řekla: "Lukášku, já byla tak blbá, měla jsem oči jen pro Martina. Až teď jsem si uvědomila, že jsem udělala obrovskou chybu, která mě stojí život." Tyto slova byla její poslední, hlava jí klesla na polštář a její stisk povolil. Lukáš už přes slzy vůbec neviděl, plakal a přitom řekl poslední větu. "Miluju tě a navždycky budeme spolu!!!" Potom otevřel okno a skočil dolů. Když k němu přiběhli doktoři, už bylo pozdě… A tak jsou spolu, Lukáš a Klára - navěky. Nic už je nerozdělí…
Komentáře
Přehled komentářů
no...nevim, je to takovy..no jako ze spatny pohadky.....otevrel okno a vyskocil, tp by tam byt nemuseelo... .ale jinak goodik
jaja
(jajja, 12. 1. 2008 19:22)