Mirra Cavalli.....2.
1. 4. 2007
Mirra Cavalli - část2
12. srpen:
Ach, konečně za mnou dnes přišla Paola! Bóže, jak té to opět slušelo! Měla na sobě bílou mini sukni a průsvitné tílko...byla tak sexy! Už u dveří se na mně svůdně usmála a roztouženě pronesla:
"Ahoj Mirro, promiň, že jsem se neozvala dřív, ale měla jsem spoustu práce..."
"Nevadí, jsem ráda, že jsi tady."
Rodičům jsem ji podle domluvy představila jako kamarádku z večírku u Veronicy a pak jsme šly nahoru do mého pokoje. Opět jsme se milovaly a bylo to snad ještě krásnější než poprvé.
Paolu pak zaujal můj portrét. Když ho viděla, začala se smát.
"To jsi ty?"
"Jo..." pronesla jsem zhnuseně.
"Jsi sladká."
"No právě...a myslíš, že teď už je to lepší?"
"Mnohem lepší!" Políbila mě. Tak vášnivě...ach, asi jsem se do ní zamilovala. Viděla jsem ji dvakrát, ale nemůžu ji vyhnat z hlavy.
"Co chceš s tím portrétem dělat?"
"Spálit ho." řekla jsem rozhodně.
Jak jsem řekla, tak jsem taky udělala. Sundaly jsme společně s Paolou portrét, vynesly jej na zahradu a založily oheň. Rodiče hned vyběhli ven a křičeli:
"Proboha, co to tady děláte?! Mirro, vždyť je to tvůj portrét!!!"
To už ale hořel jako hadra napuštěná benzínem...jen jsem se usmála a pokrčila rameny.
"Nikdy se mi nelíbil."
13. srpen:
Paola u nás spala...tedy konkrétně v mé posteli, takže jsme se vlastně ani moc nevyspaly. Ale zatím si nemyslí nikdo nic zlého...panebože, úplně se toho bojím! Co když na nás příjdou? Ve skutečnosti vím, že se svět nezboří, ale bude to blbé...bude to šok...
Dnes u nás poprvé nebyl slizoun, ale Paola taky musela jít domů, takže se docela nudím. Asi vyrazím do města na nákupy.
18. srpen:
Konečně!!! Rodiče za sebou zrovna zavřeli dveře a zmizeli někam na Krétu! S Paolou jsme se za těch pár dní velmi sblížily, a tak si vzala volno a nastěhovala se na čtrnáct dní ke mně. Super! Je tu sice i slizoun, ale s tím už si nějak poradíme. Pošleme ho pro pizzu...jo, bude nám dělat poskoka. K čemu trápit služebnictvo, když máme Enriqua...
Paola je opět sladká, k sežrání...jako vždy! Věčně vystavuje na odiv své ladné křivky...až mi to začíná vadit, protože když přišla, Enrique se na ni nějak oplzle čuměl. Vyškrábu mu oči, když si na ni něco zkusí...
19. srpen:
Skvěle si užíváme. Dívaly jsme se s Paolou na film...Enrique nás obsluhoval a vtíral. Pokáždé, když odešel, jsme se začaly líbat, jelikož Enrique by nás jinak prozradil.
"Jak dlouho to chceš tajit?" zeptala se mě Paola s nechutí.
"Já nevím...až do smrti mých rodičů."
"To si děláš srandu..."
"Já nevím, Paolo. Je to těžké, víš...oni si myslí, že si vezmu Enriqua, že budou mít vnuky a tak. Nepočítali s tím, že jejich dcera bude lesba!"
"Že si vezmeš Enriqua? Tos mi nikdy neřekla..."
"Jo, je to tak. Chtějí, abych si ho vzala. Ale já ho nenávidím!"
"Proč? Připadá mi docela milý."
"Protože má u sebe dvě ženské...jinak je nudný, oplzlý, otravný..."
"Nepovídej!"
"Jo, ty ho neznáš..."
Pak přišel Enrique s ovocem a zmrzlinou a vyrušil naši pomlouvačnou diskuzi...
22. srpen:
Tak, a je konec...konec veškerého užívání! Čtyři dny si tak perfektně s Paolou užívám a pak! Ten slizoun Enrique...Bylo to asi takhle:
Ráno jsem uslyšela z jídelny smích. Byl to smích Enriqua a Poaoly...nebylo by na tom nic divného, kdybych místy neslyšela Paolin svůdný tón hlasu. Vstala jsem rychle z postele a běžela se jako ten největší žárlivec podívat, co se děje...
Viděla jsem v jídelně Paolu, jak se opírá o stůl a Enrique s ní laškuje. Nechtěla jsem je rušit a se slzami v očích jsem se vrátila do pokoje. Říkám si, že to nic nebylo, že to nic neznamenalo...jsem prostě jen žárlivá...
Dneska jsem ale byla zamlklá, už jsem se prostě nedokázala tak bavit. Paola si toho u oběda všimla.
"Co je s tebou, Mirro?"
"Nic." odsekla jsem.
"Něco ano...jsi divná, nějak zamlklá!"
"Ne, to nejsem."
"A odsekáváš..."
"Ne!" Vstala jsem od stolu a běžela do pokoje. Něčím mě Paola vytáčela. Až dnes příjde za mnou do pokoje, promluvím si s ní...
23. srpen:
Je ráno a Paola se celou noc neobjevila. Není naštvaná i ona, že ji odsekávám? Ale to by asi přišla...ach bože, já nevím. Jsem si tak nejistá! Musím si s ní promluvit....o nás...Až bude vhodná doba.
Můj bože...můj bože...co jsem to udělala???!!! Děsím se sama sebe, když tohle píšu, třese se mi ruka...je mi na omdlení, udělala jsem něco strašného, až se bojím o tom psát, ale musím...
Večer jsem Paolu zastihla v bazénu, tak jsem se k ní přidala. Uznala jsem to jako vhodné k diskuzi. Byla nahá, ale v ten moment mě to moc nevzrušovalo, byla jsem nervózní a trochu naštvaná. Vzala jsem si prostě plavky a skočila za ní. Usmála se.
"Co je?" zeptala se mě svůdně. Já se jen opřela o okraj bazénu a zeptala se:
"Proč jsi včera večer nepřišla?"
"Ehm....já...usla jsem u televize."
Přísahala bych, že jsem televizi vůbec neslyšela, a takyže ne...
"Vážně? A co to bylo minule s Enriquem v jídelně? Viděla jsem vás..."
Zasmála se.
"Ale, copak žárlíš, holčičko?"
"Odpověz."
"Ano, laškoval se mnou..."
Pohlédla jsem na ni co nejvyčítavějším pohledem. Zvážněla.
"Musím ti něco říct....nechci před tebou nic tajit, Mirro. Beru náš vztah jako nezávazný, prostě si jen užíváme. Myslím mně a tebe..."
Trochu mě to zaskočilo. Jistě, teprve jsme začaly, ale to snad neznamenalo, že bude flirtovat s každým...
"Jo?...No, ale..."
"A ještě něco..."
"A co?"
"Vyspala jsem se s Enriquem."
Všechno ve mně ztuhlo a srdce se mi žárlivostí skoro zastavilo. S tím slizounem!!!
"Cože?!"
"Ano, neber si to tak..."
Neber si to tak...vypadala klidně, což mě ještě více vytáčelo. Ani nevím, co se přesně stalo, ale skočila jsem po ní, chytla ji za vlasy a potopila. Bezmyšlenkovitě...
Můj bože, držela jsem ji pod vodou tak dlouho...škrábala mě...kopala, ale nic to se mnou neudělalo. Pak se najednou přestala hýbat, ale já ji pořád držela. Náhle jsem si uvědomila, co dělám a pustila jsem ji...pozdě. Byla mrtvá.
Zděsila jsem se nad svým hrozným činem. Zpanikařila jsem. Jediné, co mě napadlo, bylo vytáhnout Paolu z vody a někam ji odtáhnout. Byla těžká, skoro jsem to nezvládla. Ale podařilo se....odtáhla jsem ji do bludiště, na místo, které se špatně hledá a vyděšená jsem se vrátila zpátky. Enrique byl bůhví kde...
24. srpen:
Jsem stále vyděšená ze svého hrozného činu, ale zároveň se ve mně objevil vztek na Enriqua. Když už jsem zabila Paolu, snad bych mohla....ale ne, co to plácám! Nemůžu přece jen tak zabíjet lidi!!! Nevím, co budu dělat...vlastně za všechno může Enrique. Kdyby se tady nenastěhoval, bylo by všechno jinak. Ale ano, on si zaslouží zemřít...
Ve sklepě jsem našla účinný jed na krysy...nevím, jestli funguje i na lidi, ale mohla bych to zkusit...
K večeři jsem udělala polévku. Není to u nás zvykem, ale Enrique nic neříkal. Ten jed, to byly samé malé granulky...musela jsem jich spoustu rozdrtit a nasypat do jeho jídla. Jenže ta polévka pak dostala zvláštní barvu...takže já si svou porci nedala, aby mu nebylo divné, že má polévka je jiná.
"A kde je Paola?" vyzvídal, když se s chutí pouštěl do jídla.
"Nevím...pohádaly jsme se a asi jela domů." řekla jsem to velice klidně, až jsem se sama sobě divila. S očekáváním jsem pozorovala, jak Enrique vkládá lžíci do úst. Divně se zašklebil, ale v jídle pokračoval - zřejmě proto, aby mě neurazil. Hmmm, vypadalo to velice slibně. Snědl celou polévku, ale pak běžel hned na toaletu. Zvracel. Nic z toho nebylo...
25. srpen:
Celý večer i další den mu bylo zle, takže jsem měla dost času přemýšlet, jak se ho zbavit. Paolu jsem utopila...ach bože, utopila jsem ji v amoku! A Enrique byl viníkem...
Odpoledne se rozpršelo, byla velká bouřka, ale pak náhle přešla a Enrique se rozhodl, že půjde na vzduch. Myslel, že se mu tak udělá lépe. Nejdříve jsem byla ráda, ale pak jsem z okna zpozorovala, že se jde projít do bludiště. To ne! Popadla jsem první věc, na kterou jsem po cestě narazila...bylo to kladivo....a běžela jsem za ním...
Zabila jsem jej. Stačilo jen pár ran. Nemusela jsem ho nikam tahat, on se do toho bludiště dopravil sám. Nejspíš se musel hodně divit, co to vyvádím, ale když už jsem začala, nemohla jsem přestat...cítím se hrozně.
Jsem sama v celém domě, mám na svědomí dva životy a nevím, co budu dělat. Nevím...
26. srpen:
Je jen jediná věc, kterou můžu udělat. Zmizet sama ze života. Bez vzkazu, bez ničeho... Tak to je konec. Jsem vrah. Své činy nemůžu vzít zpět...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář