Sedm Dni 2.
1. 4. 2007
Den čtvrtý:
Dveře do jejího pokoje se otevřely a dovnitř vešla stará paní s jejím oblečením a sklenicí vody. Beze slova Siennu odvázala, hodila jí oděv a na stolek položila sklenici.
"Pojď za mnou, musíš se umýt, vypadáš hrozně!" Popadla ji za paži a táhla ji do vedlejší místnosti. Byla to koupelna. Špinavá, jako každý kout toho odporného domu.
Žena Siennu postavila do rohu, popadla hadici a pustila studenou vodu.
"Teplou nemáme." Začala jí stříkat na nahou Siennu.
Vyjekla a schoulila se.
"Ne, to je hrozně studené, přestaňte!"
"Však se podívej, jak vypadáš!"
Sienna lapala po dechu. Za chvíli však proud vody ustal a paní na ni hodila starý ručník. Něčím páchl, ale přesto se jím trochu otřela. Poté byla opět odvlečena do pokoje, kde se oblékla, napila se vody a byla opět přivázána. A opět umlčena.
"Pustím tě, až budeš hodná...jinak to nejde."
Po celý den se nikdo neukázal.
V noci se opakovala situace - ta samá, jako předtím. Terry...Po jeho odchodu už byla Sienna zoufalá. Snažila se ze všech sil z provazů vyprostit, ale nechtěli povolit. Zařezávaly se jí do zápěstí a hrozně to bolelo. Znovu se rozplakala a dál už se o nic nepokoušela.
Den pátý:
"Už budeš hodná?" Stará paní se skláněla nad její postelí a podivně se usmívala. U dveří postávala Donatella s talířem polévky.
Sienna přikývla, načež jí žena rozvázala pusu a přeřezala provazy.
"Tak se najez, ať nám tady neumřeš hlady, Sue."
Sienna na své oslovení už raději nic neřekla. Jen opět přikývla a putila se do jídla. Polévka chutnala...vlastně nechutnala nijak. Pár nudlí a voda.
"Doufám, že ti chutná..."
"Ano, je to moc dobré."
Paní přikývla a odešla. Donatella však zůstala.
"Tady budeš mít pokoj, můžeš používat jakoukoliv místnost v domě...prostě...teď jsi tady doma."
"Ale co mí rodiče?"
Donatella pokrčila rameny.
"Nevím, nenajdou tě. Já o tom nerozhoduji."
"Prosím, pusťte mě!" zašeptala Sienna zoufale, ale Donatella jen zavrtěla hlavou.
"To nejde, nejsem paní domu."
"Váš přítel...váš muž...mě znásilnil!"
Donatellin pohled se zcela změnil.
"Nevěřím ti, lžeš, aby ses odsud dostala!"
"Nelžu, přísahám!"
"Lžeš!"
"Ne!"
"Mlč!" Donatella jí vzala talíř s nedojezenou polévkou a odkráčela někam pryč.
Sienna zůstala raději sedět na posteli a ani nepípla. A však za moment se objevila stará paní a v ruce držela dlouhý, kožený řemen.
"Já ti dám vymýšlení!" Praštila jím bez varování Siennu po tváři a dál ji tloukla do zad. Sienna se kryla rukama a křičela, ale ta ženská ji tloukla dál.
"Mlč! Nebudeš si vymýšlet!"
"Prosím, já si to nevymyslela!"
Bolest se zdála být více intenzivní.
"Ne!"
"Zmlkni už konečně!"
Sienna zůstala opět sama, zmlácená, uplakaná. Zoufalá...tak moc zoufalá...proč jí tohle všechno dělali? Byli to šílenci...ta stará ženská...ta byla ze všech nejšílenější! A ten Terry, ten prasák!
Sienna s pláčem usla a probudila se až ráno...
Den šestý:
Sienna sebrala odvahu a sešla dolů do kuchyně. Nemohla to už dál snášet. Jenže tam nikoho nenašla. Dveře byla zamčené, na oknech mříže. Kde se tam vzaly? Bylo to jako vězení...
"Haló?!"
Uslyšela za sebou kroky. Terry...
"Co tady chceš?"
"Jen jsem...chci jít domů. Vůbec nevím, co tady dělám, proč?"
Terry se jen zašklebil a náhle Siennu uhodil. Spadla na zem a udeřila se do kuchyňské linky.
"Kolikrát ti ještě máme opakovat, že jsi doma tady?"
"Promiňte..." pípla a skrčila se do kouta.
"Padej se umýt, dnes s náma obědváš!"
Ležel před ní talíř s nechutně vypadajícím kusem masa...snad to bylo maso...a kopec rozteklé bramborové kaše. Rodina s chutí jedla, ale Sienna cítila odpor.
"Je třeba zajít pro dříví." řekla stará žena Terrymu, který přikývl.
"Dnes půjdu. A potřebujeme sůl, už jí máme málo..."
"Zajdu později nakoupit." přidala se Donatella. Sienny se nikdo nevšímal. Dělali, jako by se nic nestalo. Pak se k ní náhle obrátila ta stará žena:
"Ty bys mohla po obědě umýt nádobí."
"Jistě." Raději souhlasila. "Umyju ho."
Voda z vodovodu tekla nějak kalná a Sienna se v ní pokoušela něco umýt, ale vypadalo to ještě špinavěji. Všechno jí přišlo hrozně nechutné. Takový barák, ani nevěděla kde, takový binec...a šílení lidé, kteří ji tady vězní. Nelíbilo se jí to. A neměla možnost utéct.
Položila do odkapávače poslední talíř a rozplakala se.
Den sedmý:
"Sienno?" ozval se odněkud zespoda Donatellin hlas. Pak se objevila ve dveřích jejího pokoje.
"Ano?"
"Dnes já a Terryho matka odjedeme, zůstaneš tu s Terrym, tak ne, aby sis zase něco vymýšlela!"
"Já si nevymýšlím!"
"Přestaň, nemám na tebe dneska náladu!" Odešla. Siennu sevřel strach a hrozná nechuť, vyložený odpor ke všem a ke všemu. Měla tu zůstat sama, sama s Terrym, tím úchylem!
A zůstala. Raději ani nevycházela z pokoje. Ale co to bylo platné, když Terry přišel za ní? Ano, slyšela jeho kroky, dupal po schodech a funěl. Pak otevřel dveře do jejího pokoje a odporně se usmál.
"Holčičko..."
"Vypadni!" Vykřikla Sienna v hrůze. Ani si neuvědomila, co by to mohlo mít za následek.
"Co?!"
"Vypadni, slyšíš?! Zmiz!"
Popadl ji za ruce a svalil na postel.
"Tak ty budeš drzá?"
"Nesahej na mně, ty prase!" Podařilo se jí z jeho sevření vymanit a kolenem ho kopla do rozkroku. Vysmýkla se a postavila na nohy.
"Hovado!" Dala se na útěk...
Dveře v kuchyni byly zavřené. Sienna se zoufale rozběhla k hlavním, ale ty byly jak zamčené, tak zamřížované - stejně jako okna.
Uslyšela Terryho zběsilé kroky a hlas:
"Kde jsi, ty čubko?! Mně neutečeš!"
Pak ji to napadlo - její pokoj! Tam je okno nezamřížované, tam nikdo nechodil! Musela by sice zešplhat, ale pořád je lepší zlomit si v nejhorším nohu, než se nechat zabít magorem. Musí počkat.
Schovala se za sporák. Viděla, jak Terry sešel ze schodů a mířil někam do obýváku. Mohla jít. Rozběhla se a vyběhla po schodech zpět do svého pokoje. Srdce jí bušilo až v krku. Měla hrozný strach. Zase slyšela ty jeho kroky - pronásledoval ji. Věděla...
Byla tam. Roztáhla závěsy, záclony...zjistila něco, co ji zarazilo - okno nemá kliky! Rozhlédla se, čím by jej mohla rozbít. Kroky byly velmi blízko...
"Panebože, prosím..." zasténala. Popadla židli, ale v tom se ve dveřích objevil Terry a v ruce držel revolver. Hodila židli po něm.
"Ty krávo!" Vykřikl a vystřelil. Trefil okno. Roztříštilo se a Sienna se otočila, aby utekla, ale chytil ji pevně za vlasy.
"Nikam..."
Zavzlykala.
"Prosím..."
"Ne ne ne..." zasmál se a strčil jí pistoli do pusy. "Teď umřeš, holčičko..."
Nemohla mluvit. Chtěla ho prosit, aby ji nechal žít, ale nemohla nic říct. Začal si něco broukat...
Praštil ji. Upadla na zem a rozbolela ji hlava.
"Prosím, nechte mě. Prosím!"
"Nesnáším to...všichni takhle škemrají!"
Sienně problesklo hlavou, že není první...po zádech jí přeběhl mráz.
"Já jsem vám nic neudělala!"
"Jsi mi k ničemu..." Namířil na ni zbraň.
Sienna zavřela oči. Nedýchala. Jako by viděla tvář své matky, otce...a pak zazněl výstřel. Něco jí prolétlo hlavou a pak nic. Tma. Ticho...Vzdalovala se, stejně jako se vzdalovali Terryho kroky. Byla mrtvá, zabil ji. Vážně to udělal...
gtrtrwtwewgrgew
(-----, 24. 3. 2008 13:41)