Auta
6. 7. 2007
Auta
Přišel víkend a s ním i tak trochu povinná návštěva prarodičů na chalupě. Mají velký dům se spoustou místností, chodeb a schodišť. No a my se sestrou jsme se navečer dozvěděly, že babička s dědou se chystají ke svým známým a že my tam zůstaneme samy. Nějak nám to nevadilo, televize byla v provozu a to bylo hlavní :). Začalo se stmívat, prarodiče odfrčeli, my jsme se šly postupně osprchovat, abychom stihly nějaký film.
Dívaly jsme se na něj a aby nás nerušilo světlo z cesty, zatáhly jsme závěsy. Postupem večera se stále častěji zvenčí ozývala jedoucí auta. Několikrát jsme myslely, že se nám to jenom zdálo, nebo že už se babička s dědou vrátili, ale nikdy na cestě žádné auto nebylo. Bylo to vážně docela divné. Začaly jsme se bát a radši už jsme nechaly závěsy zatažené. Sestra potom odešla spát nahoru do ložnice a já jsem se dál dívala na televizi. Začala jsem mít takový divný pocit. Znáte to, víte, že se nemáte bát ČEHO, ale já jsem se hodně bála. Ten dům stojí na kraji lesa, teď jsem si představovala, kdo všechno by se tu mohl objevit.... Napadlo mě, že jsme si měly zamknout, ale nemohla jsem se dokopat k tomu, abych se odvážila ke dveřím. Krčila jsem se v obýváku pod dekou a poslouchala ta jezdící auta.
Potom se mi zdálo, že jedno auto je fakt až moc blízko a že vjíždí přímo k nám.... A bylo to tak, protože se vrátili babička s dědou. Radši jsem jim ani neříkala, že jsem se tady mohla zbláznit strachy, protože by se mi smáli. Odešla jsem spát (dokonce jsem to zvládla i na záchod :) ). Druhý den jsem šla ven. Celá cesta byla rozježděná od nějakých velkých pneumatik....
dívný
(Andy, 22. 2. 2009 18:14)